Monika: Dnes je mým hostem Andrea Rossi, modelka, ambasadorka krásy, vizážistka a hrdá a šťastná transgender žena z České republiky. Ahoj Andreo!
Andrea: Ahoj Moniko, děkuji za pozvání. A také zdravím všechny čtenáře.
Monika: Mohla bys o sobě říct pár slov?
Andrea: Jmenuji se Andrea, je mi 33 let a žiji v Praze v České Republice. Do Prahy jsem se přestěhovala hned po mých osmnáctých narozeninách za účelem plnit sin svoje sny a najít lásku. Zní to jako klišé ze Sexu ve městě. Ale doufala jsem že se mi to podaří. Což se nakonec splnilo.
Pocházím totiž z malé vesnice kde jsem se nemohla realizovat ani v tom čemu jsem se chtěla pracovně věnovat. A to byl svět módy a make-upu. Samozřejmě musela jsem někde začít, takže moje první práce byla jako prodavačka v jednom řetězci. Když jsem si vydělala nějaké peníze zaplatila jsem si make-up kurz od hlavního lektora na make-up značky Christian Dior. Od té doby jsem se setkávala se samými zajímavými lidmi.
Vždy jsem tíhla ke kráse – k ženské kráse. Již od malička jsem se cítila ženou i když moje tělo vypadalo samozřejmě úplně jinak. Již v pubertě jsem se oblékala do dámských šatů které jsem si půjčovala od své matky po tají a líčila jsem se. Jak jsem již napsala, vždy jsem se cítila jako žena a chtěla jsem být ženou. Nicméně tou dobou jsem neměla téměř žádné informace o operaci a ani jsem nikoho neznala kdo by to podstoupil a tak jsem se bála.
S tranzicí jsem začala před necelým rokem, kdy jsem si už řekla a dost, nebudu v sobě nic potlačovat a jednoduše jsem zvedla telefon a objednala jsem se na konzultaci k sexuologovi. Jsem strašně ráda za tento krok.
Monika: Tvůj Instagram je plný módních fotek. Popsala by ses se jako fashionistka?
Andrea: Nevím přesně co vystihuje ten pojem fashionista. :) Nicméně jsem velkým milovníkem módy. Vždy jsem byla, ale když jsem začala s tranzicí tak se ten vztah k módě a make-upu ještě znásobil.
S tím souvisela vlastně i změna šatníku. Byla to celkem sranda si kupovat komplet celý dámský šatník. Jednoho dne jsem se jednoduše rozhodla, že vyházím ty ,,pánské¨ kousky které jsem měla ve skříni a odpoledne jsem vyrazila do centra a začala nakupovat.
 |
| "Vždy jsem tíhla ke kráse – k ženské kráse." |
Nekopíruji módní trendy a nemusím mít hned všechno co se nosí. Kupuji pouze kousky které unosím a které se mi opravdu líbí a jsou pohodlné. Sama osobně mohu konstatovat, že mám ráda jednoduchou eleganci, kvalitní střihy a látky. Moji asi největší slabinou jsou boty na podpatku a kabelky. To ale asi nikoho nepřekvapí, kdo by je nemiloval že?
Monika: Ano! Experimentujete často se svým make-upem?
Andrea: Dříve jsem experimentovala více. Nyní je to spíš o tom že ráda testuji novinky ze světa make-upu. Používám ráda kvalitní produkty. Vím které barvy mi sluší a osobně dávám přednost tzv. nude make-upu který osvěžím buď nějakým výraznějším očním stínem nebo rtěnkou.
Nikdy nekombinuji výrazné oči a rty. Výsledný look pak působí lacině. Dříve jsem používala více krycí make-up kvůli problematické pleti. Postupem času jsem pochopila že čistá, rozzářená a hydratovaná pleť je základ. Používám kvalitní péči a pleť si čistím jak ráno tak večer.
Monika: Mimochodem, líbí se ti, když tě někdo chválí za tvůj vzhled?
Andrea: Samozřejmě! (smích). Snad každá žena chce být pro okolí atraktivní.
Na vzhledu si dávám záležet, ale sama většinou oceňuji jiné kvality než je vzhled. Každopádně nosím to co se líbí mě. Nepřizpůsobuji se trendům a myslím, že to zatím dopadlo vždy dobře.
Monika: Proč sis vybrala jméno Andrea?
Andrea: To jméno se mi líbilo již dříve. Spousta lidí ještě před tranzicí věděla že chci v budoucnu podstoupit změnu pohlaví. Ptali se jak bych se chtěla jmenovat. Já jsem bez váhání opověděla. Od té doby mi tak někteří říkali. Andrea znamená odvážná. Když jsem si vybírala jméno musela jsem dle české legislativy volit tzv. obourodé. Vzhledem k tomu, že mám velmi kladný vztah k Itálii zvolila jsem právě toto jméno.
Monika: Co tě inspirovalo ke sdílení tvých intimních životních momentů na sociálních sítích?
Andrea: Sociální síť je takový umělý svět kde lidé sdílejí to co se jim líbí, nějakým způsobem se prezentují a o některé věci se chtějí podělit s okolním. Ačkoliv to tak nemusí vypadat já si své soukromí velice pečlivě střežím. Jen blízcí přátelé o mě vědí téměř vše. Jaká jsem, jak se chovám, znají moje pocity a já jejich. Toto už nejsou obrázky, ale realita.
Monika: Dostáváš od lidí co tě sledují na sociálních sítích mnoho otázek? Na co se ptají?
Andrea: Ano, dostávám spoustu otázek různého typu. Na některé samozřejmě odpovím. Ptají se mě například co používám za parfém, jaký používám make-up, jak často chodím ke kadeřnici, jestli jsem zadaná, zda mám nějakou plastiku nebo jestli s někým nezajdu na skleničku. Čas od času se ke mně dostane otázky na které odpovídat samozřejmě nechci.
Monika: Za splnění našich snů být samy sebou všechny platíme cenu nejvyšší. V důsledku toho ztrácíme své rodiny, přátele, práci a sociální postavení. Zaplatili jste také tak vysokou cenu? Co bylo na vašem coming outu nejtěžší?
Andrea: Znám spoustu lidi, kteří ztratili své přátele a rodinu. Mě se díky bohu nic podobného nestalo. Již v období puberty jsem se tak nějak prezentovala jako žena ale nosila jsem mezi lidi spíše unisex oblečení. V soukromí a případně na nějakou oslavu jsem si vzala i podpatky. Do práce jsem v tu dobu v podpatkách a šatech nechodila.
Ono samozřejmě také hodně záleží i na lidech kterými se obklopujete. U některých svých známých jsem se setkala spíše s udivenou reakcí avšak nikdy ne s odporem. Pokud jde o ztrátu zaměstnání, ano, toto mě potkalo. Pracovala jsem v managementu jednoho mezinárodního korporátu. Nicméně mi to nijak neublížilo ani nezlomilo sebevědomí – jednoduše mělo to tak být.
 |
| "Znám spoustu lidi, kteří ztratili své přátele a rodinu." |
Po několika měsících se mi ozvali, že by mě chtěli zpátky. Já jsem ale s poděkováním odmítla. To mě ještě více utvrdilo v tom, že jsem svou práci vykonávala dobře s prokazatelnými výsledky. Jak jsem řekla – je to o lidech a já jsem si svou novou práci vybrala pečlivěji a pokud by se mi můj manažer nelíbil, jednoduše bych nenastoupila. Nikam jsem nespěchala, nepotřebovala jsem v tu dobu peníze, tak jsem si mohla vybírat.
Věřím, že někoho ztráta přátel a práce velice zlomí. Nicméně pokud ztratíte přátele kvůli tomu jací jste – nikdy to nebyli vaši přátelé. Pokud ztratíte práci – najdete si novou. Neumíráte. Pokud ztratíte rodinu je to hrůza. Věřím, ale že pokud se lidé milují najdou si k sobě opět cestu. V těchto případech bych akorát všem doporučovala aby nedávali vinu sami sobě že něco ztratili. Je to dle mého to nejhorší co můžete udělat a za mě úplný nemyšl. Hodně záleží na tom jak smýšlíte o životě. Pokud chcete být v životě štastní, neubližujte si.
Monika: Vypadáte jako milion dolarů, takže tato otázka pro vás nemusí být relevantní. Říká se, že jsme v zajetí syndromu vzhledového procházení - neprocházení. Ačkoli to někdy kosmetické operace pomáhají překonat, budeme asi vždy posuzovány od povídajícím způsobem. Jak se s tím můžeme vyrovnat?
Andrea: Děkuji... Já jsem přesvědčená o tom, že i spousta cis žen a mužů v této době řeší svůj vzhled. Někteří možná více než lidé, kteří prochází tranzicí. Nemohu mluvit za ostatní, ale já svůj vzhled řeším také. Každá žena na sobě najde velice rychle nějakou nedokonalost. Samozřejmě pro takový ten můj klid podstupuji nějaká kosmetická ošetření v podobě výplní a konturace obličeje, laserové odstranění chloupků apod.
Já jsem s tím v současné době nemám problém na to aby mě někdo posuzoval jinak než ženu… Samozřejmě, že někoho překvapí, že mám hlubší hlas když s ním mluvím. Dříve mě to trápilo asi více a měla jsem z toho strach. Když ale hovořím s lidmi ze Španělska či Itálie, tak spousta žen má právě takový pronikavý temperamentní hlas. To mě uklidnilo. Nikdo mě neoslovuje jinak než v ženském.
Monika: Pamatuješ si, kdy jsi poprvé viděla transrodovou ženu v televizi nebo se osobně setkala s transrodovou osobou?
Andrea: Není to ta dávno co jsem potkala jednu ženu v baru, bylo to ještě před moji tranzicí. Vypadala úžasně. Přišla za mnou a začaly jsme si povídat. Dala mi vlastně takový podnět k tomu abych se sebou začala něco dělat pokud chci být v životě štastná. Nebyla ještě po operaci nicméně mi řekla že se na ni chystá. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych měla skutečně vyhledat odborníka. Druhý den jsem se objednala k sexuologovi a tak to všechno začalo.
Monika: Jsou nějaké transrodové vzory, které sleduješ nebo jsi sledovala?
Andrea: Nemám žadný takový vzor. Ale moc se mi líbí brazilská transgender modelka Valentina Sampaio.
 |
| "Pokud svoje okolí naučíte jak vás má vnímat – bude vás tak vnímat." |
Andrea: Pevně věřím, že v České republice se situace za posledních několik let zlepšila. Ikdyž jsem slyšela mnoho názorů, že spousta transgender žen není mnohdy vnímána okolím jako žena, ale jako určitý druh postižení nebo úchylky.
Já jsem se s tím tedy nikdy nesetkala. Zase bych použila větu: pokud svoje okolí naučíte jak vás má vnímat – bude vás tak vnímat. Já mám perfektní zkušenosti s doktory kteří se o mě starají a nikdy jsem neměla s ničím žádný větším problém.
Monika: Jsi zapojena do života místní LGBTQI+ komunity?
Andrea: To je těžká otázka. Jsme zapojená do běžného života. Setkávám se denně se spoustou lidí tak samozřejmě narazím i na člověka z LGBT komunity a také mám spoustu přátel v LGBT komunitě.
Monika: Mnoho transgender dam píše své paměti. Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys takovou knihu napsala i ty?
Andrea: No, dříve by mne to ani nenapadlo, ale spousta mých známých s tím za mnou přišlo, že bych o tom mohla napsat nějakou knihu. Já tedy nejsem spisovatel, musela bych někomu celý příběh odvyprávět a on by to pak napsal. Věřím totiž, že existuje spousta zajímavých a inspirativních příběhu, které mohou některým lidem pomoct najít cestu. Já sama jsem slyšela několik příběhů které mi byly inspirací.
Monika: Co bys doporučila všem transgender ženám, které se bojí tranzice?
Andrea: Je třeba si uvědomit ze žijeme jen jednou.
ne vždy je cesta jednoduchá.
Občas je třeba riskovat nebo něco obětovat abychom získali. Za vším stojí pevná vůle. Pokud jste pevně rozhodnutí tak vám nic nestojí v cestě za svobodou.
Monika: Andreo, bylo mi potěšením s tebou udělat rozhovor. Díky!
Andrea: Já také moc děkuji Moniko za příjemný rozhovor a všem držím palce!
Všechny fotky: s laskavým svolením Andrey Rossi.
© 2023 - Monika Kowalska
No comments:
Post a Comment